Zákaz kopírování všech příběhů!!!
Všechny reklamy dávejte do komentů ZDE!

Červen 2012

My Heart Is Broken

30. června 2012 v 16:37 | Půlnoční Víla Lea |  videa
Tak jsem se zase po dlouhé době koukala na youtube, jestli Evanescence nemají nějakou novou písničku. Nevím jistě, jestli to je nějaká nová, protože jsem opravdu hodně dlouho to nesledovala. Ten videoklip se mi moc líbí, tak tady jí máte. :)

Narozky, výzo a prázdniny

29. června 2012 v 10:58 | Půlnoční Víla Lea |  Články
Dneska jsem dostávaly výzo. Sice to nedopadlo nějak úžasně, ale čekala jsem i horší. Hlavně mám ale dneska narozeniny, takže jsem po škole rychle zapadla do knihkupectví. Knížku jsem měla vybranou už předem, ale pořád jsem se rozhodovala, jestli si nemám místo ní koupit čtvrtý díl mangy Death Note. Nakonec jsem si ale stejně koupila tu knížku (a byla jsem ráda). Když jsem přišla domů, zjistila jsem, že jsem to vysvědčení zapomněla na pultě v knihkupectví. Naštěstí mi ale pro něj mamka došla. Asi se ptáte, proč vám to sem píšu. Já totiž vůbec nevím co mám napsat. Chtěla jsem vám ještě říct, že přes prázdniny bych měla normálně přidávat články (když dostanu nápad), protože se na žádnou dovolenou nechystám. Akorát někdy v srpnu pojedu na tejden k babičce. Takže si užijte prázdniny, protože než se pořádně rozkoukáte, bude zase září. :D

Nové SB

24. června 2012 v 18:05 | Půlnoční Víla Lea |  Informace
Vůbec mě nenapadá nic, co bych vám sem měla napsat. I když sem se teď dala do psaní nové povídky. To Měsíční kapradí jsem původně psala jako jednorázovku, ale pak mě napadlo to rozšířit. Mám pár kapitol napsaných dopředu, ale nevím jestli to sem napíšu. U té nové povídky aspoň už jasně vím, jak bude příběh probíhat. A teď k tomu hlavnímu, čemu i napovídá nadpis tohohle článku. Máme novou SB Ella, ellaveci a její blog najdete tady.

1. Výročí

18. června 2012 v 11:38 | Půlnoční Víla Lea |  Informace
Už to je rok co tenhle blog píšeme. Jsem se nedávno koukala do kalendáře, a vůbec mi nedošlo, jak dlouho je už tenhle blog v provozu. Rok sice ještě není moc dlouhá doba, ale na to, kolikrát jsem ho pozastavovala, to docela jde. Snad to vydržíme i do dalšího výročí.



Most do země Terabithia

16. června 2012 v 11:40 | Půlnoční Víla Lea |  Články
Tak včera jsem se konečně dokopala k tomu, abych se na tenhle film podívala. Byl opravdu moc krásnej, i když jsem ke konci strašlivě bulila. Jsem si jistá, že většina lidí kteří tenhle film viděla, se nejspíš taky rozbrečela při tom, jak ten Jess šel k tomu provazu, a ten byl přetrhnutý. Nechci sem psát nějaký spoilery, kdyby tenhle článek četl někdo, kdo ten film ještě neviděl. Sice jsem brečela, ale úplně na konci, jak Jess přes tu propast postavil ten most, se to už trochu vyrovnalo. Všem tenhle film silně doporučuju. Dávám vám sem na něj trailer, a pár obrázků.










Měsíční kapradí 1.část Bouře

12. června 2012 v 18:03 | Půlnoční Víla Lea |  Příběhy
Tak vám sem konečně dávám tu tak hrozně dlouho slibovanou povídku. Původně jsem to sem chtěla přidat až na výročí, ale nemám nějak co psát, tak vám to sem dávám s předstihem. Upozorňuju, že některé výrazy tam znamenají něco jiného než ve skutečnosti, a jsou tam některé názvy úplně neznámé. U těch je hvězdička a dole je vysvětlení. Celé se to odehrává v jiném světě.


Nejspíš si teď myslíte, že začnu svůj příběh vyprávět asi jako ,,Bylo, nebylo" nebo za devatero horami. Už jako malou mě tyto začátky hrozně vadily. Copak lidé nemají žádnou fantazii? Asi ne no. Já ale nebudu jedna z nich. Asi bych měla začít rovnou vyprávět. Uprostřed Romelského lesa, pár metrů daleko od Křišťálového jezera, zrovna moje matka rodila. Problém byl v tom, že neměla nikoho, kdo by jí s tím pomohl. Nad lesem zuřila bouře. Přírodní živly se mi přímo před očima srážely v nekončícím souboji. Divoké hřmění, a zářivé blesky, děsili okolní zvěř, vítr zmítal se stromy, a déšť bičoval matčinu tvář. Nejspíš se teď ptáte, jak sem to mohla všechno vidět, když jsem vlastně ani nebyla na světě. Jednoduše se můj duch vznášel nad mamkou, a čekal na chvíli, aby vstoupil do svého nového těla. Jediné světlo, které ozařovalo okolí, byla stříbřitá záře Křišťálového jezera, a občasný záblesk blesku. Úplněk byl dočista ztracen mezi nafialovými mračny. Listy v korunách děsivě ševelily, a házely na okolí strašidelné stíny. Najednou se ozvala rána, a bílá záře mi zabránila se dál dívat. To jeden z blesků udeřil do stromu, o který se má matka opírala, a přesně v tom okamžiku mě z posledních sil vrhla na svět. Najednou jsem vše viděla úplně jinak. Viděla jsem očima novorozeněte. Mamka zpomaleně oddychovala, a na čele se jí třpytili kapičky potu. Oheň jí zničit nemohl, jelikož byla tvořena všemi živly. Moc dobře věděla že se dalšího dne nedočká, stejně jako že věděla, že díky té bouři, a zářícímu úplňku, budu z našeho kmene nejsilnější. Klepajícíma rukama si mě přitáhla k hrudi, aniž by vnímala můj pláč. Ještě dřív než naposledy vydechla, mi stihla do ucha pošeptat mé jméno.

,,Seléne.'' její hlas připomínal ozvěnu, která se odráží od skal tak dlouho, dokud naprosto nezanikne. Cítila jsem, jak se její tělo pomalu začalo měnit na součást lesa. Nohy se jí změnily na temně modrý mech, který byl porostlý bílými kvítky, místy přecházející do blankytně modré. Najednou jsem uslyšela kroky. Pro lidský sluch by byly naprosto neslyšitelné, ale já i přesto slyšela mírné našlapování, které rostlinám spíše pomáhalo než jim škodilo. Les už kromě záře Křišťálového jezera ozařoval svit Luny, a já bych klidně mohla otočit hlavu, a zadívat se jim do tváře. Já ale nechtěla svou matku opustit. Tušila jsem, že když se jí budu držet moc dlouho, Měsíční kapradí* se stane i ze mě. Zaslechla jsem zalapání po dechu.

,,To je ona!'' vykřikl jeden z nich překvapeně.
,,Proč sakra utekla? Mohli jsme jí pomoct.'' pronesl mezi vzlyky hlas, který nejspíš patřil nějaké dívce.

,,Rychle! Dostaňte z ní tu malou. Nechceme přece přijít i o ní.'' rozkázal hrubý hlas, který i přesto že nezněl smutně, bylo na něm něco zdrceného. Najednou mě někdo vzal do náruče. Oni mě chtějí dostat od mamky. Pevně jsem se jí chytila za ruku. I když, nejsem si jistá, jestli se to dalo ještě za ruku považovat. Cítila jsem, jak mi na rukou raší stonky, a poupata se začínají pomalu rozvíjet. To už ale ta osoba nade mnou získala kontrolu, a jakmile jsem se od mamky vzdálila, květina se přetrhla. Chtěla jsem se začít bránit, když vtom mě oklopila uklidňující vůně jasmínu. Trochu jsem se uklidnila, a vzhlédla. Nademnou stála dívka s pletí v barvě Luny, a dvěma očima barvy deště. Rovné hnědé vlasy, ve kterých se sem tam objevil bílý pramen, jí rámovaly obličej. Bylo na ní vidět, že se často usmívá, ale i přesto bylo v jejích očích jen jedno. Smutek...

,,Vůbec se Lyře nepodobá.'' konstatovala dívka, která se najednou nademnou objevila. Z ní jsem cítila les. Měla tmavě hnědé vlasy a smaragdové oči.

,,Ale Laro, viděla jsi přece tu bouřku.'' chtěla zřejmě pokračovat, ale pak upřela pohled na mě a má zvědavá očka.

,,Zvláštní, jak je chytrá už v takovém věku.'' řekla zamyšleně. Na tváři Lary se objevil letmý úsměv.

,,Co si čekala od Lyřiny dcery?'' její úsměv ale ihned pohasl.

,,Luno! Laro! Pospěšte si! Musíme její duši propustit.'' zavolal na ně hlas, který jsem ještě neznala. Obě dvě jen přikývly, a přidaly se ke skupince. Všichni natáhly nad matčino ruce tak, aby se jejich dlaně navzájem překrývaly. Zavřeli oči, a hlasem,který ani jednomu z nich nepatřil, pronesli zvláštní větu. Najednou se mezi jejich dlaněmi objevily modrá záře. Nejprve byla skoro nepatrná, ale stále se zvětšovala, a za malou chvíly pohltila vše, co se kolem nás rozkládalo. Najednou jsem uslyšela matčin hlas, který opakoval mé jméno. Zář zmizela stejně rychle, jako se objevila. Jeden z bojovníků, co tam byl, se nejprve zmateně podíval na mě, a pak na Měsíc.

,,Seléne? To je teda originální.'' odfrkl si, a vydal se cestou mezi stromy pryč. Luna natočila komicky hlavu na stranu, a hned na to jí zatřepala. Když mě odtamtud odnášely, nebránila jsem se, matčin duch byl pryč. Zbylo tam jen Měsíční kapradí...

*Měsíční kapradí- drobná rostlina, která rozvíjí svá poupata jen za úplňku, a za novoluní ihned uhyne. (těla mrtvých, kteří pocházely z Lasturového ostrova, se po smrti v něj mění)

Anketa 2

8. června 2012 v 14:37 | Půlnoční Víla Lea |  Informace
Takže myslím, že je to jasné. Jednoznačně vyhrála černá.
Anketa
černá vs. bílá
bíla 16.7% (1)
černá 83.3% (5)
Doufám že tento blog ještě někdy navštívíš.